Rozhovor s hudebním publicistou Karlem Veselým o dvou dekádách hudby ohně (6.9.2017)
Pro fanoušky urban music není jméno hudebního publicisty Karla Veselého žádnou novinkou. V roce 2010 napsal monografii Hudba ohně, která mapuje, jak říká podtitul, "radikální černou hudbu od jazzu po hip hop a dál". Toto léto se ozval s další knihou, tentokrát románem, kde s vyfabulovaným příběhem zasazeným do doby normalizačního Československa vypráví, jak se funk málem stal novým nástrojem, skrz který by Gustav Husák a další (krypto) fanoušci George Clintona filtrovali svou ideologii českému proletariátu. Více o knize a celé myšlence - Karel Veselý @DVTV
Ačkoli se nyní na české scéně zažehly ohně mezi dvěma vydavatelstvími, předkládaný rozhovor s Karlem Veselým směřuje více k hudbě jako tématu, skrze které lze nahlížet na společnost a rovněž v opačném procesu vidět, jak se společenské postoje reflektují v hudbě.
Karl Muzzik Lab (blog)
Články Karla Veselého @A2larm
 |
| Album kalifornského rappera Parise z roku 1990. Jestliže P. E. byli symbol politicko-angažovaného rapu východního pobřeží, Paris představoval tuto verzi na západě. |
Hip hop se poslední dvě dekády zkomercionalizoval a aby posílil svoji pozici na trhu, do jisté míry se musel "odčernit", aby byl přijatelný pro všechny posluchače bez ohledu na barvu pleti. Je to možná trochu ústupek, na druhou stranu už to, že hip hop má hvězdy černé barvy pleti (na rozdíl od rocknrollu nebo techna, dalších žánrů zrozených z černé diaspory) je velký krok dopředu. Realita postrasové Ameriky se v posledních letech nicméně ukázala být trochu utopií, vlna policejního násilí a nástup Donalda Trumpa je drsným probuzením - proto podle mě návrat k černotě u Lamara nebo Shabazz Palaces. Říká se, že pokrok jde dva kroky vpřed a jeden zpátky. Tady se to podle mě ukazuje moc pěkně.
2. conscious rap (Uvedomelý rap) měl svůj "peak" v 90. letech, myslíš si, že dnes je tato forma jednak překonaná a v určité ohledu už i "nepoužitelná" pro upoutání pozornosti?
Nechci se mýlit, ale uvědomělý rap nikdy nebyl masivně komerčně úspěšný, politická témata a pop nejsou tak úplně dohromady. Samozřejmě, že když je použije někdo populární jako Kanye West nebo Kendrick Lamar, můžou na čas proniknout do žebříčků, ale pro většinu posluchačů je hudba zábava a uvědomělá témata konzumaci hudby pro ně jen komplikují.
 |
| Obal prvního alba NWA z roku 1988. Ačkoli za prvního gangster rappera se považuje Schoolly D z Filadefie, svět se dozvěděl o modré/červené hlavně díky této desce. |
Rap je součástí zábavního průmyslu a když chce prodávat musí se řídit jeho pravidly a ty velí maximalizovat skandály, efekty a zjednodušení. Zcela typický mi přijde přerod gangsta rapu od "reality rapu" raných N.W.A. k defacto komiksovému hrdinovi 50 Centovi, který už nemá s realitou nic společného. Po něm žánr v polovině minulé dekády naštěstí částečně odumřel, stal se nevěrohodný.
4. Není do určité míry zvláštní, že si člověk libuje v hudbě, která staví svůj projev na negativních tématech?
Podle mě jde o určitý druh skandalizace. V oversaturaci kultury, v níž všichni díky internetu žijeme, získávají největší pozornost nebo vzrušení extrémní témata. Násilí a neštěstí je jedním z nich. Třeba v indie rocku poslední roky převládá melancholie, smutek jako poslední společný jmenovatel života současné generace. Asi to souvisí se světem pozdního kapitalismu, v němž žijeme.
5. Mně možná šlo o souvislost s jedním současným fenoménem a to relativizací hodnot. Český raper Řezník např. v DVTV řekl, že jeho hudba jen reflektuje negaci, která je všude kolem. Není ale tohle jen alibismus a ignorance, kdy člověk odmítá použít morální/etické měřítko a vše si před sebou v podstatě obhájí?
Žijeme nepochybně v době určité relativizace hodnot, nebo možná spíše přesněji řečeno přeskládávání civilizace a celé její DNA. K tomu určitý cynismus zaměňovaný za provokaci patří. Řezník vlastně jen kopíruje horrorcoreové klišé zpoza oceánu, jen v Čechách je o něco těžší vyrobit skandál než třeba v zemích se silnou náboženskou tradicí. Pochybuju že jde o mnoho víc než o marketing.
 |
| Singl Pharrella Williamse "Frontin´" z r. 2003. Producenti The Neptuns produkovali popové desky, rovněž ale spolupracovali s hip hopovými umělci: Busta Rhymes, Tha Liks, Q-tip, Snoop Dogg. |
6. Zaznamenal jsi na počátku nultých let dost zásadní změnu v přístupu k mainstreamovým producentům (Timbaland, The Neptunes apod.) a rap se najednou přestal vymezovat (underground vs. mainstream) a zvukově se najednou vše trochu slilo dohromady?
Je pravda, že v době virality a rychlého šíření všeho se rap dostal do stavu, kdy tohle není potřeba řešit co je mainstream a co underground. Hit který včera zveřejnil někdo z Atlanty na SoundCloudu může být do týdne hitem v Billboard Hot 100, nikdo neví. Zároveň se ale rap ocitl ve vězení monokultury trapu, který ne a ne odejít. Ta dělící čára a vymezování jde dneska jinudy, zjednodušeně trap/Atlanta vs. zbytek scény. Pořád čekám, kdy trap vystřídá něco jiného, může se ale klidně stát to, co kdosi předpovídal myslím Joe Muggs na Twitteru, že v příští generaci bude slovo hip hop kompletně nahrazeno slovem trap.
7. Často se dnes hudba (ale i kultura obecně) kritizuje, že se stala pouze konzumní záležitostí a nemá již žádný obsah a směr. Myslíš si, že se hudba skutečně takto změnila, nebo hudba taková nikdy nebyla a kdo se změnil jsem my sami?
Nechci být úplný pesimista, nemám rád skuhrání nad tím, že "dřív bylo líp", ale podle mě se celá západní civilizace posouvá k čím dál větší závislosti na konzumu a hudba se z toho nevyděluje. Chvíli to vypadalo, že nové technologie osvobodí člověka od monokultury zábavního průmyslu, nakonec to ale dopadlo tak, že internet dal marketingové mašině nové a lepší zbraně, jak ovládat trh. Hudba na okrajích téhle komercionalizaci vždy nějakým způsobem vzdorovala, třeba úspěchy trapových hitů zrozených z internetových memů (Migos - Bad & Boujee, Rae Sremmurd - Black Beatles) jsou částečně důkazem, že ne všechno je ještě vypočítáno skrz "big data". Hip hop z nástupu internetu těží, když jsem v roce 2010 vydával Hudbu ohně, naznačoval jsem tam, že žánr je vlastně už mrtvý, definitivně zkomercionalizovaný, pohlcený velkými firmami a on se v následujících letech díky netovému šíření mixtapes a virálům znovu neuvěřitelným způsobem rozjel a stal se dominantní silou. Jsem šťastný, že jsem se tehdy mýlil. Jen se bojím, že za pár let se možná ocitneme v podobně pochmurném bodě.
 |
| Sampler E-mu SP-1200; na trh přišel v roce 1987. Většina desek z tzv. zlaté éry hip hopu byla vyprodukována právě na něm. Mezi neznámější producenty, kteří jej používali jsou: Dj Premier, Pete Rock, DITC nebo DJ Muggs. |
8. Hudebně máš velmi široký záběr, proto bych se zeptal, do jaké míry se v hudbě za poslední dvě dekády dosáhlo skutečně něčeho nového co se zvuku nebo formy týče a nebo jestli se už vše vymyslelo a spíše se už jen recykluje mnoho inovací z minulosti?
Řekl bych, že právě kombinování, bastardizování, jakási meta-recyklace je něco, co dominuje hudbě posledních 10-15 let a je to spojené s tím, jak se lidstvo naučilo používat internet jako zásobárnu dat, s nimiž si můžeme libovolně hrát.
Publicista Simon Reynolds v skvělé knize Retromania píše o YouTube o tom, že je to jako kdybychom objevili nový ostrov a tam zásobárnu nerostných surovin, palivo na kterém může fungovat kultura. Potkalo se víc tendencí - jakási chlácholivá, terapeutická nostalgie po minulosti živená temnými časy ekonomické krize, jež odhalila paradox kapitalismu, kterého se ale nemáme síly zbavit a zároveň touha lidí tvořit si vlastní kulturu a kombinováním už existujících elementů je to zdaleka nejjednodušší. Možná se nacházíme v nějakém zvláštní zlomu, kulturní "palivo" se možná brzy vyčerpá a znovu se objeví hudebníci snažící se načrtnou budoucnost. Osobně věřím, že třeba umělá inteligence bude příští elektrickou kytarou a syntezátorem, jež zase posune vývoj o něco dál. Možná bych ještě připomněl, že hudba odráží stav společnosti a když ani civilizace nedokáže vidět smysluplnou budoucnost a přemýšlet o nových formách společnosti, pak to těžko můžeme chtít od hudby.
9. Nový videoklip od Jay-Zho "The Story of OJ" ukazuje tohoto rappera v jiném světle než jsme zvyklí. Celá deska 4:44 je, co se poselství týče jiná než ostatní. Čím si vysvětluješ tuto změnu v přístupu? Je to skutečně jen to, že Jay-Z stárne a chce si na stará kolena naklonit černou komunitu?
Nejsem úplně fanoušek Jay-Zho tvorby po Black Album. Přiznávám, že z jeho poslední desky mi trochu čiší kalkul. Potřeboval najít nějakou smysluplnou odpověď na album své ženy (Beyoncé - Lemonade), jež ho vylíčilo jako proutníka a návrat k dřevnímu soundu (No I.D) a osobnějším tématům mu pomohlo stvořit novou image, k níž patří i angažovaná témata. Je to ale rozhodně věrohodnější než Jay-Z z předchozí desky.
Do rapu přišly peníze a když inkasuješ za koncert 25 tisíc, je těžký zůstat levičákem. (smích) Zase připomínám, že hudba je odrazem společnosti, v tomhle případ té české - ten podnikatelský kapitalistický duch je dnes na scéně strašně cítit, bohužel hlavně jeho negativní důsledky. Není to ale klasický kapitalismus "amerického snu", snaživců kteří můžou dosáhnout úspěchu vlastní pílí, který k rapu vždycky patřil, spíše moderní kapitalismus korporací, které ovládají trh a nikoho jiného na něj nepustí. Trochu to funguje i v té Youtube scéně, kde je jednodušší se přidat už k existující partě než fungovat na vlastní triko.
11. Ten ekonomický faktor je bezesporu důležitý, o tom není pochyb; pořádný lootpack mají rapperz rádi. Ta otázka spíš ale směřovala k lyrice nebo k archetypu českého rapera. Nebyly pro něj 90.léta obtížná, když musel sledovat paralelně to, co mu uteklo v 80. a zároveň aktuální vývoj? Taky si myslím, že v této změně přístupu hrála roli skutečnost, že Evropa má zcela jiné kulturní prostředí a i přístup oproti Americe.
To určitě, individualismus znamená u nás a v Americe něco úplně jiného. Přenést to automaticky sem nikdy úplně nejde, proto možná ten přerod z vůdce party v self-made mana/boháče byl pro spoustu lidí poněkud nepřirozený nebo špatně uvěřitelný. Zajímavý je třeba posun PSH od první desky k Vladimirově a Orionově sólovce. Tam jako kdyby definitivně umřel devadesátkový rapper jako ten vědomý, který vyvede ostatní z (morální) krize. A zůstal jen rapper jako podnikatel. Není od věci dodat, že těch rapových archetypů je už dnes víc, u nás je zatím ten rejstřík trochu hubenější.
 |
| Saxofonista Archie Shepp věnoval Malcolmu X své album Fire Music, které vydal hned měsíc po zavraždění Malcolma v únoru 1965 v Harlemu (NYC). |
12. Jak na tom jsou s životem hudební styly klasická hudba nebo jazz, nepřipadá ti, že to jsou žánry, které dnes fungují už jen jako muzejní exponáty? Jména jako Christian Scott se snaží jazz přinést zpět na hudební mapu, ale můj dojem je, že tyhle časy jsou nenávratně pryč. Anebo se tyto styly přemísťují do snobských společenských událostí.
To je asi osud všech hudebních žánrů. I rock dnes žije jako svým způsobem archiválie, která už není moc navázána na nic reálného (společenského, politického, generačního). Zakonzervování, přesun do snobských pozic k tomu patří. Sleduji poměrně okrajově dění v jazzu, poslední roky se díky jménům jako Kamasi Washington nebo Shabaka Hutchings probouzí některé avantgardnější, umělecké proudy, ale je to spíš jen minorita, která určitě nebude mít sílu probudit jazz jako celý žánr znovu k životu. Nepochybně se něco podobného časem stane i rapu.
13. Na závěr trochu bizzare otázka: Co náš folklór, jak je tahle naše „nejopravdovější hudba“ v nás stále živá a jaký k ní máme přístup?
Mě z folkloru a udržování jeho tradic vždy čišelo něco umělého. Když se začne nahlas mluvit o udržování něčeho při životě, tak už to znamená, že je to vlastně mrtvé. Nejde o to zbavovat se tradic, ale sladit je s moderním životem a obyvatel města je v podstatě jiným člověkem než ten, který žil a vytvářel folklor. A místo zpívání lidovek si vytváří vlastní, to je přirozené. Po pravdě se děsím okamžiku, kdy nějaký hiphopový producent začne samplovat folklor, jako to udělali v rockovém segmentu třeba Čechomor nebo projekt Bohemia. Na druhou stranu vím, že se to určitě jednou stane.
Díky za rozhovor
